Water – cultural attributes

KULT, UMĚNÍ A KATASTROFA – NIKDY SI NEBYLY BLÍŽE NEŽ DNES.

Voda, nejcennější dar přírody, dochází. Změna klimatu nás odměňuje povodněmi a suchem. Zatímco politika mlčí, architektura, urbanistika a umění už zareagovaly. Večer nad Las Vegas, které je snad nejpodivuhodnějším městem vesmíru. Oblaka plynou, zvedá se lehký vánek. Po západu slunce ožívá strip, i když někomu může suché horko ještě vyhnat na čelo pot a jakoby vysát poslední vláhu z pórů. Klimatizace běží na plné otáčky, ventilátory krouží v taktu neonových reklam. Po Benátkách a Amsterdamu ztělesňuje Las Vegas novodobý sen o zkrocení přírody. Ten, kdo bloudí lasvegaským bulvárem, neplýtvá myšlenkami na to, že pod asfaltem leží pouze písek a pod perfektním trávníkem je síť vodovodních trubek a rozprašovačů.

Ponořit se do Versailles popkultury, „zapadnout do nějakého kasina“, o kterém básnil Jean Baudrillard, se rovná skoku do kbelíku s ledem. Už krouží gondoliéry po chlazených kanálech, už šumí kostky ledu v cole… Nic se však nevyrovná novobaroknímu vodotrysku Bellagio. Tohle je popkultura ve stadiu svého vyvrcholení.

Jakmile zazní vodní balet a 1203 trysek vychrlí perfektní vodní pěnu do pouštního nebe, je to jasné: Voda je luxus, voda je moc. V prostopášné erupci ženou pneumatické kanóny fontánu téměř 80 metrů do nebe. Vzduch je svěží, opar vane nad mořem jako z obrovského rozprašovače parfému a davy zvědavců proudí dál do kasina.

Voda a kult byly vždy jedno. Římští císaři stavěli obrovské akvadukty, otevírali lázně a pořádali hry pro lůzu. Rituální očista a světská zběsilost patřily k sobě, ještě dlouho před plážemi s masami lidí a oázami wellness.
Naše tělo se asi ze 70 procent skládá z vody, během asi 80 let našeho života projde ledvinami téměř 50 000 litrů tekutiny. Voda je nejdražší látkou současnosti a už není neutrální, od dob, kdy nám změna klimatu střídavě uštědřuje sucha a povodně. Poražení zítřka jsou již dnes na pokraji sil. Zatímco naše průměrná spotřeba vázne s přibližně 130 litry za den, nemá asi 63 procent obyvatel Ugandy přístup k čisté vodě. A jen polovina může používat sanitární zařízení. O to více plýtvání vodou udivuje.

Jen na Siegfried and Roy Plaza bylo v roce 1996 vysázeno 76 000 palem a křovin. Voda je klíčem razantního růstu Las Vegas. Kolem roku 1900 bylo dnes milionové město pouhou pustinou. Ale už 16. května 1905 přivezl zvláštní vlak spekulanty na aukci nemovitostí do země nikoho, tam, kde brzy mělo vyrůst město, které v roce 1933 legalizovalo hazardní hry a přilákalo z 250 kilometrů vzdáleného Los Angeles první rytíře Štěstěny.

Řeka Colorado River dodává vodu a levnou energii. Již delší dobu ale ukazuje přehrada Hoover Achillovu patu Las Vegas. Klesající hladina řeky Colorado River zanechává na skalních stěnách bílé, jakoby guánem natřené vrstvy. „Pět let od roku 1999 jsou nyní oficiálně nejsuššími léty za 98 let,“ připomněl New York Times 2. května 2004 a načrtl náznaky dramatického sucha, které na vodu bohaté 20. Století považovalo za velkou výjimku.
Množí se náznaky toho, že západ USA vyschne. A město hazardu, ve kterém se zdá být všechno možné, reaguje. Postupně nechává agentura pro vodní hospodářství kropit zatravněné plochy a golfová hřiště kontrolovaně. Vodní balet Bellagio už pracuje s užitkovou vodou. Rychle se rozvíjející metropolitní region se připravuje na to, že bude muset do budoucna vyjít s menším množstvím vody.
Voda se stává prokletím. Buď chybí, nebo přichází v nadbytku, jako potopa a záplavová vlna. Experti na klima se obávají, že hladiny moří mohou do konce století stoupnout o půl metru. Nejprve zmizí přímořská sídla a říční delty rozvojových zemí. Pak začne voda ohlodávat hráze všech přístavních metropolí, najde si slabá místa a zaplaví zemi za hrází. Nic nemůže být horší, protože téměř polovina lidstva žije na 100 kilometrovém pobřežním pásu.

Kdopak by si nevzpomněl na Katrinu, hurikán, který se 28. srpna 2005 přehnal nad New Orleans, nad zoufalými obyvateli Superdome a zaplavil domy, na dramatické záchranné akce z helikoptér? Pokud nic jiného, vzalo si nové New Orleans drastické ponaučení z neštěstí. Toto léto nařídil starosta okamžitou evakuaci, když se k městu přibližovaly tropické bouře.

Frankfurtská kancelář AS&P Albert Speer & Partner GmbH plánuje města po celém světě. Jak posuzuje Albert Speer situaci v New Orleans? „New Orleans je jedním z nejstarších měst USA, které má navíc historický význam. Změny intenzity tropických bouří toto město postihují velmi silně. Příroda je chaos a my se jej stále pokoušíme zkrotit. To se ale daří jen do určité míry.“

Záchranu nabízí jiný projekt. V tomto okamžiku se město podobá laboratoři pod širým nebem pro inženýry a stavitele. Hledají odpovědi na stoupající hladiny, bouře a záplavové vlny. Odpočítávání je na čísle 84 a tiká dál. Má to být 150. Tolik ekodomů chce postavit obecně prospěšná společnost Brada Pitta pod názvem „Make it Right“, dům na pilířích za cenu 150 000 dolarů. Hollywoodská hvězda neflámovala, když šlo o to, zajistit nový domov obětem záplav, a zahájila mezinárodní soutěž.

13 kanceláří představilo loni první návrhy, mezi jinými Adjaye Associates, Shigeru Ban Architects, MVRDV a stavební mistr Brada Pitta Graft z Berlína. Domy značky „Mister Right“ nemají být jen cenově výhodné, mají být především odolné proti bouřím a mají bezpečně zakotvit dva a půl metry nad zemí na pilířích tři pokoje na desce s verandou tak, aby záplavová vlna mohla protéct pod domem. Dole musí zůstat jen auto.
Kdo se prokliká návrhy, uvidí několik snových domů, několik bizarních domů na pilotách, nejšílenější je však „únikový dům“ od kanceláře MVRDV, který právě byl vystaven v berlínské galerii architektury Aedes: Holanďané vytvořili reálný obrázek zkázy, dům plně deformovaný silou bouře v podobě obrovské americké schránky na dopisy. Obrovskou silou promáčknuté do středu uskočí jeho konce jako v panice do vzduchu. Okna, balkón, dveře – všechno deformováno, všechno ztrácí kolmé tvary. Skutečně „escape house“ (uhýbající dům).

Zatímco architektura a urbanistika krouží kolem nových řešení, přispělo umění snad rozhodující mírou ke změně směrem k novému globálnímu myšlení. Dokáže měnit postoje a ozřejmit, jak závislí jsme na vodě. Jen v průmyslových prádelnách je ročně spotřebováno 42 milionů metrů krychlových vody na praní a 60 petajoulů (PJ) energie. Není náhoda, že stále více uměleckých akcí staví do centra dění vodu, ať už je to Olafur Eliasson, který naplnil celou galerii šesti tunami ledu z Vatnajökull v Jökulsárlónu na jižním pobřeží Islandu a vytvořil umělé vodopády před Manhattanem, anebo Roni Horn z Reykjavíku, který postavil „Vodní knihovnu“: 24 skleněných sloupů naplněných ledem z islandského ledovce. Tající kusy ledu, „gesto konečné hry“, jak komentovala umělkyně.

Už v roce 1987 definoval Andreas Gursky „Swimming Pool“ v Ratingenu jako ztělesnění naší moderní společnosti zaměřené na zábavu. V podobě díla „James Bond Islands“ však vytvořil megaobraz dnešního světa. Gursky není sice první tvůrce globalizace, ale asi jeden z nejvýznamnějších. Jeho pohled na svět se podobá pohledu do teleskopu namířeného do vesmíru. Jak umělec jednou řekl, chce ztvárnit „esenci reality“. Co šíří ve svém hyperreálném díle „James Bond Islands“, ukazuje rovněž ve všech svých neskutečných hluboce ostrých panoramatech křehké tvorby. Zatímco Gursky tvoří revoluci horizontu digitální fotografie po stránce obsahové i technické, zvyšuje požadavek po zachování toho, co je reálné: Ve Vietnamu, Ratingenu a v Las Vegas.

Voda, naše cenná materie, nás posune dál. Co ale dříve bylo pouze kultem a zábavou, získalo novou dimenzi, hluboce lidskou. Jde o to zmírnit ty nejhorší následky změny klimatu. Jde především o uvědomění. K tomu budeme potřebovat více umění, architektury a designu, nikoliv méně.